Jako malá jsem chtěla být učitelkou. To má asi spousta holčiček, takže jsem tím nebyla nijak vyjímečná. Do pomyslných lavic na koberci v pokojíčku jsem naskládala plyšáky a tabulí byla velká šatní skříň, na kterou jsem čmárala křídou. Měla jsem to zakázané, ale stejně jsem to dělala. A jak maminka nedávno přiznala, věděla to, ale nechtěla kazit tu...

Jako malá ve školce jsem chtěla být neviditelná. Moc to nešlo, protože jsem byla nejvyšší. A tak jsem se snažila alespoň zmenšit tím, že jsem se hrbila. Málo na plat, moc to nepomáhalo a tak, když paní učitelka zavelela ke hře na kuřátka, tak mrknutím oka hned věděla, kdo bude dělat slepičku. No, hádejte, kdo. JÁ. Protože kvočna musí být...

Jaro mám asi ze všech ročních období nejraději. Miluju ten pocit, když něco začíná. A úplně nejvíc miluju to, že se dny prodlužují, všechno kolem pučí, denního světla přibývá a vidina léta a prázdnin je celá přede mnou…. Říká se, že od zimního slunovratu se Země nadechuje, aby její nádech vyvrcholil v den letního slunovratu. Zemský nádech je plný...

Tak si tak jdu a kráčím, občas popoběhnu, pak se i zastavím....po té mé cestě jógové. Je plná překvapení a vybízí k neustálé práci na sobě sama. Nutí mě zamýšlet se nad sebou i nad světem okolo mě. Jóga má spojovat. Nebo alespoň jeden z překladů, významů toho slova je spojení. Občas se ale děje opak. Jóga se dělí...

Vzpomínám na jedno úterní dopoledne, kdy ve mě doznívaly zážitky předchozího dne, resp. zážitky z jeho lekcí. A tak se s vámi o ně podělím, protože jasně ukazují, že zdánlivý chaos může mít svůj smysl a že ten se může vyjevit až postupem času.

Jak často na ni vzpomínám. Byla opravdovou učitelkou. Nejen mou, ale mnoha a mnoha jogínek a jogínů. Byla tak pokorná a tak moudrá. I když jsme vedly každá úplně jiné lekce, prošly úplně jinými školami, nikdy jsem od ní neslyšela slova kritická, shazující, opovrhující či nějak povýšená, jak to u některých lektorů bývá, protože mají pocit, že ta...